Bajky Barda Beedleho - Králice Alice a chechtavý pařez
Vítejte u dalšího článku, ve kterém se podíváme na další kouzelnickou pohádku z díla Bajky Barda Beedleho, jež je v kouzelnickém světě velice známá a nahrazuje naše, mudlovské, pohádky.
Minule jsme si povídali o bajce s názvem Příběh tří bratří a dnes se podíváme na Králici Alici a chechtavý pařez. Pojďme tedy na to.
Králice Alice a chechtavý pařez
Tato bajka začíná nařízením krále, aby našli a zajali všechny čarodějky a kouzelníky, protože onen král chce být jediným člověkem, který v celém království bude moci kouzlit. Pověřil tedy proto své lovce, aby i se svými psi všechny čaroděje našli a zajali, či zabili. Zároveň ale také vydal oznámení, že hledá čaroděje, který by ho kouzlit naučil. Zřejmě nebyl moc kouzel znalý, protože by jinak věděl, že naučit se kouzlit je velmi obtížné, možná dokonce nemožné. Není proto divu, že na tuto pozici nikdo z opravdových kouzelníků nechtěl nastoupit. Všichni se totiž báli, že by byli pro nemožnost krále naučit čarovat zabiti, stejně jako jejich druhové, kteří padli do spárů králových lovců čarodějnic. Nicméně král bez „učitele“ nezůstal, protože jeho nabídky využil mazaný šarlatán, jenž krále o své schopnosti čarovat přesvědčil několika primitivními triky. Pošetilý a důvěřivý král se nechal obalamutit a přijal jej jako svého osobního učitele. Šarlatán ho požádal o spoustu zlata na nakoupení hůlek, několik vzácných kamenů, které chtěl využívat při pronášení léčivých zaklínadel a o jeden či dva stříbrné poháry pro uchovávání lektvarů. Král mu všechno toto věnoval a mazaný šarlatán snadno získané poklady odnesl do své chýše a utrhl z královského stromu dvě větvičky. Vrátil se do hradu a jednu z nich předal králi, se slovy, že jsou to velice mocné hůlky. Tak začalo jejich každodenní vyučování, při kterém poskakovali v kruhu a volali k nebesům kdoví jaké nesmysly místo pravých kouzel.
Když už to opakovali několikátý den, zahlédla je královská pradlena Alice, která viděla šarlatána i při trhání oněch větviček a začala se ve své chaloupce velice hlasitě chechtat. Byla tak hlasitá, že si král jejího výsměchu nemohl nevšimnout. Její reakce se ho dotkla natolik, že šarlatánovi oznámil, aby počítal se zítřejším svoláním všech významných poddaných, kterým předvede své schopnosti kouzlit. Vyděšený učitel se jej od tohoto rozhodnutí snažil odradit, ale s králem to ani nehlo. Snažil se to tedy zachránit tím, že králi zapomněl říct o svém zítřejším odjezdu na dlouhou cestu. Král se však rozhněval a oznámil mu, že bez jeho svolení nikam nepůjde, jinak za ním pošle své lovce i s jejich psy, jež ho roztrhají na kusy. Pak král rozzlobeně odešel. Vyděšený šarlatán přemýšlel, jak se ze situace vykroutit, až procházel kolem oken chaloupky, kde bydlela ona stařena, jež mu způsobila tolik potíží. Uviděl, že sedí u stolu a vedle ní se samo pere královské prádlo. Okamžitě pochopil, že ona je, narozdíl od něj, pravá čarodějnice. Řekl jí proto, že za problémy, které mu způsobila mu při zítřejším předvádění pomůže. Alice souhlasila, že se ukryje v keři a bude kouzla provádět bez králova vědomí místo něj. A tak se také stalo.
Druhého dne, když se sešli všichni lordi, dámy a další velmi významní poddaní krále. Vystoupil onen panovník se svým falešným učitelem na připravené podium a začal kouzlit. „Nyní nechám zmizet klobouk této dámy.“ Oznámil a zamával klackem - hůlkou. Alice, schovaná za keřem, provedla požadované kouzlo a klobouk oné paní opravdu zmizel. Za což si král (potažmo spíše Alice) vysloužila potlesk nadšeného publika. „A teď vám ukážu, že můj kůň dokáže létat.“ Oznámil král a znovu zamával větví utrženou z královského stromu. Alice opět provedla kouzlo (nejspíše Wingardium Leviosa) a kůň krále se vznesl do vzduchu. Všichni za to krále obdivovali a odměnili ho bouřlivým potleskem. Král se ale bezradně rozhlížel po okolí a hledal inspiraci na další kouzlo, až k němu přistoupil kapitán jeho lovců a oznámil mu, že jeden z jejich psů téhož dne ráno pošel, kvůli otravě jakousi jedovatou bylinou a žádal, aby jej král oživil. Král tedy zamával rádoby hůlkou a Alice, jež byla ukryta za keřem, se ani neobtěžovala zvednout hůlku, protože jako správná čarodějnice dobře věděla, že oživit mrtvého není v silách nikoho. Z davu se ozýval nejdříve jen tichý šepot, ale následně už i smích. Všichni přítomní si mysleli, že první dvě kouzla byla jen iluzionistický trik a král ve skutečnosti nemá žádnou kouzelnou moc. Šarlatán, zoufalý z této situace, se rozhodl využít svou poslední šanci a upozornil krále na Alici za keřem. Vykreslil ji však jako zlou čarodějnici, jež maří jeho magii. Královští lovci se za ní tedy vydali. Alice se však dala na útěk a když doběhla k plotu, ztratila se všem přítomným z očí.
Když král a všichni přítomní oběhli plot, uviděli za ním stát starý strom. Šarlatán, který se bál, aby se strom neproměnil zpět v Alici a nevyzradil jeho tajemství králi řekl, že jediný způsob, jak čaroděje v této podobě zabít je strom pokácet. A tak bylo za pár chvil po stromu. Všichni se otočili k odchodu, když v tom se pařez za nimi začal hlasitě chechtat. Všichni se otočili a pařez začal mluvit. „Tím, že čaroděje přesekneš vedví ho nezabiješ. Vyzkoušej to na svém učiteli.“ Šarlatán však padl před krále na kolena, prosil o milost a přiznal vše, co udělal. Byl proto odveden do želáře. Pařez však ještě neskončil. „Protože jsi mě rozpůlil, uvrhl jsi na své království kletbu. Vše, co uděláš mým druhům pocítíš sám na sobě.“ Král, vyděšen tímto proroctvím slíbil, že od teď přestane lovit čarodějky a kouzelníky a dovolí jim svobodně provozovat kouzla a čáry. Alice souhlasila a když se král se svou družinou vrátil do zámku, z pařezu vyběhl starý bílý králík, který se ztratil kdesi v dáli a už o něm nikdo nikdy neslyšel.
Opět je dle mého tato bajka zdrojem mnoha ponaučení, stejně jako naše, mudlovské pohádky. Věřím, že si z ní mnoho kouzelnických dětí, stejně jako my, vezme cenné rady do života a nebude v roli prolhaného šarlatána, či pošetilého krále.
Děkuji, že jste dočetli až sem a těším se na vás u dalšího článku.
Autor: Čteme s Terkou
www.ctemesterkou.cz