Bajky Barda Beedleho 1. část

V naší nové minisérii jsme se rozhodli vám přiblížit kouzelnickou sbírku pohádek - Bajky Barda Beedleho (v originále The Tales of Beedle the Bard).
Tato pohádková knížka nám byla poprvé představena v 7. díle, v Relikviích smrti, kdy jedno vydání věnoval po své smrti Albus Brumbál Hemrioně Grangerové. Což ze začátku nejvíce pobavilo Rona, jelikož jako dítě vychovávané kouzelníky věděl, že je to pouze pohádková knížka pro děti. Kniha, kterou Hermioně bývalý ředitel Bradavic věnoval byla speciální, jelikož se jednalo o originální dílo autora napsané runovým písmem. Snaha Brumbála byla přivést trojici na povídku o třech bratří, ke které se dostaneme.

Kniha Povídky barda Beedleho je složena z 5 povídek a mi si každou z nich společně rozebereme. V této první části se zaměříme na první dvě z nich a to sice na povídku o Čaroději a skákavém hrnci a na povídku o Fontáně příznivé sudby.

Povídka první, O čaroději a skákavém hrnci

Povídka o čaroději a skákavém hrnci vypráví o starém čaroději, který pomáhal mudlům tím, že jim míchal lektvary na různé nemoci. Vysvětloval jim to tím, že má kouzelný hrnec, odkud vytahuje lektvary  už hotové. Čaroděj se dožil vysokého věku a když zemřel, přenechal všechno svému jedinému synovi.

Ten ale neměl rád mudly a odmítal jim pomáhat, navíc byl lakomý a myslel hlavně na sebe a zlato. V hrnci, který zdědil po otci, našel však místo zlata jen malý balíček. V něm byla jedna jediná bačkora  a vzkaz "doufám, že ji nikdy nebudeš potřebovat".
Poté, co čaroděj odmítl pomoci několika mudlům, kteří ho o to prosili, narostla hrnci postupně veliká noha, vyskočili mu bradavice a začal hekat a naříkat, stejně jako všichni, kterým čaroděj odmítl pomoct. Navíc dělal velký nepořádek, jak za čarodějem poskakoval všude, kam se hnul. Hrnec navíc nešlo uklidnit žádným kouzlem.

Nakonec už čaroděj s oživlým hrncem po boku nemohl ani spát, ani jíst a proto se rozhodl napravit svou lakotu a všem lidem pomoci. Když to udělal, hrnec se utišil a byl opět čistý a lesklý, jen noha 🦵🏿mu zůstala. Nakonec ale vyplivl bačkoru, kterou čaroději odkázal otec, nechal si ji nasadit a od té doby už byl úplně tichý. Čaroděj se poučil a od té doby pomáhal lidem stejně tak, jako jeho otec 

Povídka druhá, Fontána příznivé sudby

Pohádka Fontána příznivé sudby vypráví příběh o kouzelné zahradě, na jejímž vysokém kopci tryská kouzelná fontána, která přinese do konce života přízeň osudu tomu, kdo se v ní vykoupe. Kouzelná zahrada je ukryta za mohutnými zdmi, které se kouzlem otevřou jen jednou za rok a dají jednomu šťastlivci šanci se dostat až ke kouzelné fontáně.

Každý rok před zahradou stojí plno lidí, kteří usilují o možnost vykoupání se ve fontáně. Jednou se tato možnost naskytla hned 3 čarodějkám se smutným osudem, které sebou nechtěně vzaly i rytíře – mudlu, přezdívaného sir Smůla.

Společně se vydali na cestu za fontánou, při které museli překonat nejednu překážku. Společně ale došli až na vrchol a stanuli před samotnou fontánou. Od začátku věděli, že ve fontáně se může vykoupat pouze jeden z nich. Při překonávání nástrah zahrady ale každá z čarodějek z jiného důvodu usoudila, že fontánu již ke štěstí nepotřebuje a nabídli tak možnost přízně osudu siru Smůlovi. Ten po krátké lázni celý šťastný poklekl a požádal jednu z čarodějek o ruku. Všichni nakonec prožili celý život ve štěstí a těšili se přízni osudu i přes to, že voda ve fontáně neměla vůbec žádné magické schopnosti.